Jeden už starší mnich přišel k zenovému mistrovi a řekl: "Za svůj život jsem vyhledal množství duchovních učitelů a postupně jsem se vzdával mnoha potěšení, jen abych bojoval se svými žádostmi.

Dlouhý čas jsem se postil, po léta jsem se podroboval celibátu a pravidelně jsem se trýznil. Dělal jsem všechno, co se ode mě požadovalo, a skutečně jsem strádal, ale osvícení se mi nedostalo. Všeho jsem se vzdal, upustil jsem od vší žádosti, vší radosti, všeho snažení. Co mám teď ještě učinit?" Mistr odvětil: "Vzdej se i strádání!"

Jeden vesničan rozčileně přispěchal k zenovému mistrovi do kláštera: "Mistře, mistře! Máme veliký strach, v našem domě žije duch.

Prosím tě, pověz mi, co mám dělat."

Mistr klidně odpověděl: "Prostři ještě jeden příbor!"

Na břehu moře žili tři staří zenoví mniši, kteří pokročili tak daleko ve svém duchovním vývoji, že se kolem nich děly zázračné věci. Když ráno ukončili meditaci a šli se vykoupat do moře, pověsili své meditační pláště prostě do větru.

A pláště zůstaly vlát ve větru, dokud se mniši nevrátili a neoblékli si je. Jednoho dne, když se ti tři právě koupali, viděli, jak se najednou do vody vrhl mořský orel, a když se opět vznesl do vzduchu, držel v zobáku mrskající se rybu.

Jeden mnich řekl: "Zlý pták!" Tu jeho plášt spadl do písku. Druhý mnich řekl: "Nebohá ryba!" Tu i jeho plášt padl k zemi. Třetí mnich se díval za ptákem, jak odlétá s mrskající se rybou v zobáku, je stále menší a menší, až zcela mizí za obzorem. Mlčel - a jeho plášť zůstal viset ve větru.

Jeden laický žák přišel celý rozzářený ke svému zenovému mistrovi: "Právě mě povýšili!"

Mistr opáčil: "To je mi líto; ale budeme-li svorní, všechno nějak vydržíme."

Za dva dny tentýž muž přichází opět: "Firma zkrachovala, propustili mě."

A mistr povídá: "To je dobrá zpráva. Pojďme si vypít skleničku saké, teď se možná stane něco velmi pěkného."

Když zenový mistr Bankei pořádal meditační týdny, přicházeli žáci ze všech částí Japonska, aby se jich zúčastnili. Během jednoho z těchto setkání byl jeden žák přistižen, jak kradl.
Přednesli věc Bankeiovi a žádali ho, aby byl pachatel odstraněn ze skupiny. Bankei celou událost ignoroval. O něco později byl žák opět přistižen při krádeži a zase Bankei záležitost přehlížel. To pohněvalo ostatní žáky, a tak napsali Bankeiovi žádost, v níž požadovali okamžité vyloučení zloděje, v opačném případě by prý všichni společně opustili klášter.

Když si Bankei žádost přečetl, svolal všechny k sobě. "Jste chytří muži," řekl jim. "Víte, co je správné a co nesprávné. Chcete-li, můžete jít a studovat někde jinde, ale tento ubohý bratr rozlišovat mezi správným a nesprávným neumí. Kdo ho to naučí, když to neudělám já? Nechám si ho tu, i když vy ostatní odejdete."

Když zloděj uslyšel tato slova, vytryskl mu z očí proud slzí a opustila ho veškerá žádostivost po krádežích.

Mladý muž vyhledal zenového mistra: "Mistře, jak dlouho to bude trvat, než dosáhnu vysvobození?" "Možná deset let," odpověděl mistr. "A když vynaložím velkou námahu, jak dlouho to potom bude trvat?" ptal se žák. "V tom případě to může trvat dvacet let," řekl mistr. "Já se opravdu budu snažit být na sebe tvrdý. Chci dospět k cíli co nejrychleji," ujišťoval muž. "Pak," opáčil mistr, "to může trvat i čtyřicet let."

K jednomu zenovému mistrovi přišel jednoho dne mladý muž a vypravoval mu s velkou radostí, že mu rodiče konečně dovolili studovat práva.

"Nezaleknu se žádné námahy, jen když úspěšně ukončím studium." Mistr, který nenadělal mnoho řečí, mladého muže trpělivě poslouchal a řekl pouze: "

A pak?" "Pak ze mě bude dobrý advokát," řekl mladý muž nadšeně.

"A pak?" ptal se mistr dále. "Pak," řekl mladý muž, "povedu mnoho procesů, z nichž většinu vyhraju, získám si popularitu a klienti se ke mně jen pohrnou."

"A pak?" zeptal se zas mistr. "Pak," pokračoval mladý muž, "vydělám spoustu peněz, ožením se, založím rodinu, postavím velký dům, koupím si drahé auto a budu mít krásný život."

Mistr se zas a s velkým klidem zeptal: "A pak?"

"Pak," řekl mladý muž zamyšleně, "pak jednoho dne zemřu."

Ještě jednou se mistr zeptal: "A pak?"

Učenec se zeptal zenového mistra Gudóa: "Co se stane s osvíceným člověkem po jeho smrti?"

Gudó odvětil příkře: "Jak to mám vědět?"

Učenec řekl: " Protože jsi mistr."

Nato Gudó poznamenal: "Ano, ale ne mrtvý."

Zenový mnich stál na malém pahorku a díval se do krajiny. Několik lidí, kteří šli kolem a viděli ho tam stát, se o něm začalo bavit.

Jeden řekl: "Jistě se dívá po svém psovi."

Jiný myslel: "Ne, on asi vyhlíží přítele," a třetí řekl: "A co, určitě má jen požitek z chladného vzduchu tam nahoře."

Protože se ti tři nemohli shodnout, rozhodli se, že půjdou na pahorek a muže se zeptají.

První se zeptal: "Proč tu stojíš? Utekl ti pes?" "Ne," odpověděl muž, "žádného psa nemám."

Potom se zeptal druhý: "Tak asi vyhlížíš přítele?" "Ne," odpověděl muž, "ani tohle nedělám."

Nakonec se ho zeptal třetí: "Máš snad tedy požitek z čerstvého větru tady na kopci?"

"Ne," odpověděl muž, "ani z čerstvého větru tady nahoře nemám požitek."

Tu se ho zeptali všichni tři: "Proč tu tedy stojíš?" Tu odpověděl mnich: "Prostě si tu jen tak stojím."