Tedy k té vodě.
Když vstupuje do vodovodního řadu a je z kvalitních povrchových zdrojů, nebo i hlubinných s minimem minerálů, pak ji lze považovat za pitnou a tělu prospívající.
Jenže....z vrtů se valí obvykle voda silně mineralizovaná, případně s obsahem kovů, například manganu. To tělu nesvědčí. Potřebuje atomy prvků, nikoly skály co mu formou minerálky vnucujeme.
Průchodem trubkami však nabírá další příměsi a kdo má nějaký filtr nainstalovaný, děsí se, co by bez něj vlastně pil. Dále voda "trpí". Chvíli se žene rovnou trubkou...to v přírodě nikdy nedělá....pak se zarazí a stojí. A nabírá další obsahy ze stěn trubek.
Energie (pozitivní) této vody je nulová a nabírá cestou ještě spíše negativní energie-informace.
Viz toto video:
https://www.youtube.com/watch?v=YKoX-WBYth8&list=UUW7fjiqmK-NPeOo4sIIJNiQ
Ano, balené vody v PETkách nejsou to pravé ořechové...tak co nám zbývá, než využívat té kohoutkové. Leč bez úpravy bych dlouhodobou konzumaci nedoporučil. Ať se vodohospodáři zlobí jak chtějí...za tento názor. Ještě straší před praktikami dealerů různých technologií na doúpravu. No bodejť ne, když servisní technik po 10ti měsících provozu filtru vytáhne patronu prvního stupně filtrace se silným, rezavým a slizovatým povlakem.
Takový úlek si málokdo nechává pro sebe. Normy se stále osekávají a zmírňují. Argument, že stát by to nedopustil, aby nebyla dodržena nezávadnost dnes neobstojí. Vodárny jsou v soukromých rukách (převážně) a tam jde hlavně o malé náklady na údržbu a co nejvyšší zisky.
A rozdíly v kvalitě a pitnosti vody v rámci publiky jsou velké...měřením jsem se zabýval...vím o čem "mluvím".
V nížinných oblastech u velkých řek to je "chuťovka" kohoutková voda. Jak ji upravit, aby byla "pitná"? Tedy opakovaně? Nejlépe celoživotně?
Mým typem je reverzní osmóza. Sice se na výrobu 1 litru spotřebuje nejméně 4 litry navíc vzhledem k omývání membrány, ale i kdyby nějaký terorista nalil do řadu 100násobek smrtelné dávky jedu, uživatel této technologie by to nepocítil. Membrána propouští "jen" molekuly vody. Jedy mají složitější struktury. Bakterie a viry mají v tomto případě gargantuovké rozměry. Těch se také bát nemusíte.
Jiné filtry mají sofistikované uhlíkové patrony, ale jejich servis je velmi drahý a vlastně jsem za tímto fitrem naměřil horší kvalitu, než u vstupní vody. Jakmile se totiž voda uvnitř zastaví, to co posbíral se opět uvolní. Kolik je potřeba odtočit, aby se propláchl? A kdo to ví, že se to tak má?
Těmito neduhy RO...reverzní osmóza netrpí. A je téměř 100%. Uhlíkové navíc mají účinnost především na organochemické látky, ale proč by měly zadržovat například olovo...to netuším.
Ještě je jedna velmi jednoduchá technologie, která na principu Venturiho trubice vodu uvede do rychlosti zvuku a v tomto bezporuchovém kovovém nástavci na ústí baterie se roztrhají shluky minerálů, takže pak v těle neškodí. Umí přisávat olej a vzduch....to je na delší povídání. Chlor pak také není cítit.
A hlavně....tato voda opět dostane svou energii a původní negativní informace již nemá.
Jiné technologie ani nestojí za řeč.
Ale kdo chce, ať do sebe klidně leje dál chlorovku. Proti gustu žádný diškutát. Dobrou chuť.
